Kolem praskajícího ohně panovalo neobvyklé ticho. Všichni věděli, že tohle je poslední večer.
Jeden z kluků„To už je vážně konec? Uteklo to strašně rychle.“
Dívka vedle něj„A to mám jako čekat celej rok, než se zase uvidíme? Jak to mám vydržet?“
Kolem ohně se zvedla vlna stesku. Pár dětí začalo natahovat. Jasně, těšili se domů, ale teď jim bylo spíš smutno. Tábor končí. Dozpívali Poselství a symbolicky se tak rozloučili s létem. Zítra už Praha, vybalit kufr a naskočit do běhu povinností.