Táborové zpravodajství

Den sedmý – sobota 1.8.

Vstupní kód vyluštěn. Nálože daaktivovány. Padouch usvědčen! Tohle  bylo náplní městské hry.

Pak se děti odpovědně zamýšlely nad tím, zad merkurit využít nebo ne. Devatenáctz nich se rozhodlo jej prozatím ukrýt. Postupovaly tak stejně, jako před lety jeho objevitel Hanuš Nápravník.

Merkurit ukryt. Hostina sněděna. Měli jsme čtyři chody. Pak už jen závěrečný oheň a rozdělení glejtů a zítra domů.

Den šestý – pátek 31.7.

Včera jsme na Prašinu dorazili, dnes jsme ji pořádně prozkoumali. Část dne jsme strávili mapováním místních ulic, odkupem pozemků a stavbou nových domů. Odpoledne jsme zasvětili velké strategické hře, jejímž cílem bylo propojit co nejvíce měst elektrickou energií. K tomu jsme potřebovali efektivně hospodařit se zdroji, financovat stavbu nových elektráren a hledat nejkratší cesty mezi městy.

Počasí nám stále přeje – ani vedro, ani zima. I ti nejmenší táborníci si tak na noci ve stanu nestěžují. Naopak. Při světle baterky si špitají do poslední chvíle před usnutím. Program je, zdá se, naplněný, takže i ranních ptáčat pomalu ubývá a všichni si užívají spánku do poslední minuty před budíčkem.

Zítra nás čeká velký den. Po stopách našeho padoucha se vypravíme do Tábora. Vyhrajeme boj s časem a zachráníme Prašinu? Držte nám palce.

Den pátý – čtvrtek 30.7.

V noci se Chválkov proměnil v nádvoří starého kláštera – stačilo k tomu osm gotických oken z kartonu a desítka svíček. V tomto tajemném prostředí děti získaly Hanušův deník. Dnes podle něj vyrazily na celé dopoledne na cestu, která skončila v Prašině. Tady na tábořišti máme Klášterní náměstí, Dřevní uličku a jiné rozmanitosti. Možná si vzpomínáte, jak jsme do dopisu psali, aby si děti přivezly kostým „Prašiňáka“. Dnes ho uplatnili a sestavili i svůj „životopis“.

Jenže Prašina se rozpíná a toto odpoledne celá skupina společně bojovala proti času. Z deseti úkolů splnila osm. Julča hrála mikádo s běžnými předměty. Tadeáš proskakoval pneumatiky. Hrozbu jsme odvrátili.

Den na Prašině skončil táborovým ohněm a zpěvem.

Dobrou noc!

Den čtvrtý – středa 29.7.

Ve středu jsme se hned po snídani vydali na dostihové závodiště. Koně byli v mimořádně kvalitní formě, závod to tedy byl vydařený. Tribuny šílely! Na sportovní výkony jsme navázali dopisováním s úřady, neboť jeden z našich hlavních hrdinů skončil v žaláři. Marná však snaha, Hanuše jsme nakonec museli zachránit sami.

Zbytek odpoledního programu se nesl na vlně kreativity. Jak neobyčejně se dají využít obyčejné věci? Na tuto otázku jsme hledali odpověď a v ponožkách tak viděli obal na brýle, v alobalu brusku nůžek či ve starém deštníku sušák na prádlo. Chce to jen přemýšlet tak trochu „out of the box“. A to nám, zdá se, jde!

Věrni hobitím hodnotám věříme, že občas je dobré vystoupit ze své komfortní zóny, abychom prožili nevšední zážitky. Proto nás dnes v noci čekala noční aktivita. Ale nemusíte se bát. Na bezpečnost hledíme ve dne v noci a přejeme si, aby si děti ke tmě vytvořili kladný vztah. Nějaké strašení od nás tedy nečekejte.

Den třetí – úterý 28.7.

Drazí rodiče,

posíláme pozdrav z tábořiště. Dnešní den byl stejně naplněný jako ty předcházející. Vydali jsme se na cestu po konferencích, abychom získali kontakty na evropské myslitele a vědce. Tato cesta byla úspěšná, a i díky ní jsme společně s Hanušem dokázali sestavit černý merkurit! Jak už to po takto významném objevu bývá, čekala nás slavnostní hostina na dvoře císaře Franze Josefa. A že jsme si ji užili!

Večer jsme přivítali iluzionistu, který nás okouzlil nejedním trikem. A co víc, část svých kouzel nás i naučil! Můžete se tedy těšit – po návratu domů vás čeká představení.

I na tábořišti vše běží ve svých kolejích. Bouřky jsou fuč a počasí nám opět přeje. Stará přátelství z loňských táborů se krásně obnovují, nová vznikají. A o tom to vlastně všechno je.

Den druhý – pondělí 27.7.

Milí rodiče,

i dnes zdravíme z tábořiště! Dnešní den byl ve znamení objevů nového věku. Naše vědecké týmy podle schématu konstruovaly opravdové elektrické obvody a všem se zapojení nakonec podařilo. Ledku rozsvítili! V průběhu konstrukce bylo slyšet zajímavé hlášky. Za všechny třeba: Odpor má 8 nožiček. Propojka, to je špageta. Svítí tranzistor? Skvěle se dařilo Viky, Davidovi L. a Markovi.

Nezůstali jsme však jen u techniky samotné. Odpoledne jsem se seznámili se soutěžním debatováním. Naučili jsme se, co znamenají pojmy jako teze, argument či důkaz. Na jejich základě jsme diskutovali o tom, zda technologický pokrok je více přínosem či hrozbou pro společnost. Těšíme se, že v dalších dnech na tyto zkušenosti navážeme a budeme debatovat jiná kontroverzní témata.

Nebojte se, ani pohyb dnes dětem nechyběl. Pustili jsme se do strategické hry a po vzoru Járy Cimrmana bojovali o každičký patent. V průběhu nás sice zastihla bouřka, na odhodlání mladých badatelů se však ani v náročnějších podmínkách nic nezměnilo.

A večer? Ten už byl ve znamení klidných tvořivých aktivit. Mokré věci se již suší u kamen a tábořiště spí.

Dobrou noc.

Den první – neděle 26.7.

Teď, když píšu, do plachet pleskají dešťové kapky, ale bouřka nás minula

První den byl plný her. Náš mecenáš Jan Koller nás vyzval k expedici za merkuritem. Šifrujeme, tvoříme dobový plakát, sbíráme informace o přelomu století, o elektřině, o secesi. Den jsme zakončili divadelním představením hlavních hrdinů, Hanuše, jeho Anny a přítele Prokopa. Kuchyň se vyznamenala kuřetem na paprice a bramboračkou.

Kousek našeho divadla si můžete přečíst:

Vypravěč: Nebe bylo tmavé. Foukal studený vítr. Svištěl starými ulicemi a hnal před sebou prach a urvané listí. Schovali se v honosné budově. Ocitli se v rozlehlém sále vysokém přes dvě patra. Podél stěn se rýsovaly regály s knihami. Tisíce a tisíce knih. Rozhlíželi se, když k nim přistoupila hubená žena. Byla překvapená a vyděšená zároveň.

Knihovnice: Co tu děláte: Slídíte? Jak jste se sem dostali?

En: Moc se omlouváme, začalo pršet a …. Chtěli jsme se schovat. Nevěděli jsme, že tu někdo je. A nevěděli jsme ani o téhle krásné knihovně.

Knihovnice: Je krásná, viďte. Mám ji moc ráda. Ale už dlouho sem nikdo nechodí. A přitom tu máme opravdové skvosty. První překlady francouzských básníků, námořní mapy zdob Rakouska – Uherska, Ottův naučný slovník….

En: A kde se tu ta knihovna vzala?

Knihovnice: Tuto knihovnu založil koncem předminulého století pan Hanuš Nápravník Pokorný. Byl to vynálezce, objevitel a mecenáš.

Jirka: Hanuš …… Nápravník….. ?

Knihovnice: No ano. Vy ho neznáte. Ve školách se o něm neučí, a přece to byl génius! Největší člověk své doby! Objevitel! Strážce budoucnosti!

En: Vyprávějte nám o něm něco. Prosím. (Odcházejí se posadit do rohu pódia)

„Anna: Můj milý Hanuš! Dnes je to slavný a věhlasný muž. Všichni k němu vzhlížejí s nadějí! Obdivuji ho! Kolik toho zná a ví. Miluji ho! Vím, že je laskavý a že by pro mne udělal všechno na světě. Jen někdy mu nerozumím. Nemohu za ním do jeho světa. Někdy je celé dny ve své laboratoři, mezi svými pokusy a experimenty. Vůbec nevychází a když už, je nemluvný a uzavřený. Ale třeba jen o den později se usmívá jako sluníčko a nosil by mě na rukou. V našem domě pro mě udělal Bílou komnatu! Je tam krásně! Tak ráda tam hraji! Dovolím prstům, aby se po klávesách pohybovaly samy a nechám se unášet hudbou. Myslím na to, že to Hanuš připravil pro mě.“

Termín: 25. července – 1. srpna 2021
Místo konání: Chválkov u Kamenice nad Lipou
Pro koho akce je: 10 – 14 let
Hlavní vedoucí: Mgr. Ivan Bauer
Cena: 4 320,–

Knihovna musela být ve své době úžasná! Ještě teď budila úctu. Tehdy, před sto lety tu mezi regály procházeli pánové v buřinkách a pročítali objemné svazky, dokud se čas na velkých hodinách nezastavil, ruch neutichl a celou tu krásu nepanoval zmar, chlad a plíseň. Nad vchodem byla mužská busta z šedého kamene. Statná hruď, vysoký límec, kníry.
„Kdo to je?“
„To je Hanuš Pokorný“, odpověděla knihovnice. „Vynálezce, génius, možná největší člověk své doby.“
Letos se spolu vydáme do časů, kdy svět byl okouzlen možnostmi techniky, kdy člověk poprvé rozsvítil žárovku. Málokdo si ale tehdy kladl také otázky znepokojivé, otázky o tom, kam překotný rozvoj techniky povede.
O Edisonovi jsi asi slyšel. O Křížíkovi možná. O Hanušovi asi ne. A přece to byl právě on, kdo objevil černý merkurit. Látku, které se přezdívalo Skrytá síla. Hanuš byl čestným hostem odborných konferencí i šéfem expedic do neprobádaných pralesů. Byl neúnavný, pracovitý, ale nebyl chamtivý. Jeho krásná snoubenka Anna mu nastavovala jasné zrcadlo. Možná proto svůj největší objev ukryl. A my se vydáme po jeho stopách do míst nečekaných. Klenutá křížová chodba. Kdysi tu byl klášter. Temnotu v pravidelných odstupech protínaly paprsky měsíčního světla přicházející vysokými okny. Ve svitu lampy tu stál zástup duchů. Ne, ne, byly to jen sochy přikryté bílými prostěradly. Ale bylo jich spousta.

I ve starém klášteře nás může překvapit žhavá současnost. Merkurit láká i dnes! Jak by se dal využít! Jak na něm vydělat! A tak náš příběh kromě postav stoletých zalidní třeba bezohledný developer Klement, zlatokopka Alice i starý pan Veltstein. Budete pročítat staré dopisy, luštit dávno zteřelé deníkové záznamy, budete bojovat s vychytralým protivníkem těmi nejmodernějšími prostředky.